Můj životní příběh
Když jsem se narodila, bylo to přesně XXX před miléniem, byla v Jablonci nad Nisou zima a Vodnář právě vyléval první džbán božského nektaru do pozemských číší. Možná i na mě den před Hromnicí mikron nektaru kápl. Rostla jsem a od chvíle, kdy jsem zjistila, že tužky zanechávají stopy v podobě čáry, jsem si činnost čárání zamilovala. Čárání se změnilo v čarování, neboť kreslením a malováním se daly přičmárávovat věci, o nichž v normovaných letech sedmdesátých a osmdesátých bylo možné jen snít.
Dobu přelomu sedmdesátek a osmdesátek mohu dnes označit za dárkyni mé fantazie, neboť touha po barvách světa za hranicemi, který jsme znali z otrhaných katalogů Otto či z mnohokrát prolistovaných Bravíček, mne nutila ke kreativitě. Jako malinká začínající kreslířka jsem zprvu čárala princezny hlavonožky. Ocitly se chudinky hlavaté, k nelibosti mé maminky, i na čistě vymalovaných zdech. Kresby všeho možného se posléze objevovaly též na prázdných místech rozečtených knih, na ubrouscích, stolech apod. Když jsem například toužila po hračce, panence Barbie, kterou jsem viděla u kamarádky a nebylo možné ji v našich prodejnách zakoupit, prostě jsem si ji nakreslila a k ní pak navrhla celé dva papírové bloky úžasných modelů.
Milovala jsem kreslení. Zobrazovala malé domky i celá města, v ulicích výlohy plné něčeho barevného, konkrétního ale i neidentifikovatelného. Na obrázcích bývalo hodně postav v pohybu, protože lidi mě vždycky bavili. P.S. Ale ty super potvory, co kreslil můj starší brácha, jsem kreslit neuměla. Vyrůstala jsem v kopci pod jabloneckým Petřínem, kreslila jsem dál, dokonce i bráchovy potvory už jsem se kreslit naučila, a proto jsem si doma vydupala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. Otec, po delší konzultaci se mnou, pro jistotu na druhé místo přihlášky prosadil i gymnázium. Měla jsem motivaci, musela jsem zabrat v přípravách na talentové zkoušky a kreslit co nejlíp, to abych se vyhnula klasickému vzdělání. Povedlo se. Na SUPŠ se mi čtyři roky opravdu líbilo, zato tátovi se to, myslím, až tak moc nelíbilo.
Bavila mě čím dál víc literatura, vlastně jsem vedle kreslení byla už od dětství i vášnivý čtenář, a tak jsem střízlivě využila těchto svých schopností a k radosti otce bohémsky pokračovala bohemistickým vzděláním na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a nikdy jsem toho nelitovala. Učit se a poznávat mě bavilo a vyhledávání informací jsem si zamilovala. Vystudovala jsem češtinu a výtvarku. Civilní život se mi na dlouhá rychle ubíhající léta zaplnil učitelskou činností na Gymnáziu Dr.Antona Randy. Jistota pod penzí.
Volné tvorbě výtvarné a literární se věnuji ve chvílích volna. Ráda hledám v životě i v textech zajímavé příběhy a poznatky, které si selektuji do diářů, stávají se pak inspirací pro kresby i malby. Baví mě slovní hříčky, citáty, tradice, ale i nové myšlenky. Nejraději je vyhledávám v knihách, v těch které právě čtu. Inspirují mě k tvorbě vlastní.
Mgr. Jitka Jungmannová
Přeji Vám hezké zážitky s mou tvorbou.