V docela malém městě, no spíš vesnici, vísce, nebo raději vesničce. Tedy, kdybyste to místo hledali , bylo to přímo v obloučkovém a kulaťoučkém domku vpravo od kostela.. Jednoho krásného zimního dne se v tam narodila holčička. 

    V  památný den bylo v domě mnoho radosti, až se celý dům roztřásl, asi jako když kolem staré kůlny projede velkou rychlostí tramvaj a myši pak z rozklepané kůlny utíkají, protože si myslí, že je zemětřesení. 

    Protože byla zima všichni se radostí zahřáli a nepotřebovali topit, sešlo se STO sousedů a stokrát si taťka ťuknul na zdraví své narozené holčičky. Po stu skleničkách bude holka zdravá přinejmenším až do smrti. Taťka už tak zdravě druhé ráno nevypadal.

V době, kdy se nová holka narodila, se často pekly vdolky, po nich dostala dívenka trochu divné  jméno Vdolka.  A jaká Vdolka byla? Byla jak únorová zima, tuhá a šlachovitá, a když pak vyrostla byla navíc i dlouhá, holka i zima.