Žije v zemi pod mechem – Podmechově –  už dlouho. 

     Ptáš se jak dlouho?

     Slyšela jsem, že tak dlouho, jako je dlouhá ta nejdelší cesta autem přes Noc až k moři. Normálně se každé ráno jezdí do školky přes hory a doly,  to je docela krátké, ale když se jede přes Noc, je to vždy dlouhé a tajemné a stihneme se při jízdě i vyspat, a to je přece hodně dlouho, ne?

    Když někam jedeme přes Noc, snažím se vydržet, abych viděl aspoň jednou tu odbočku směr Noc, ale vždycky, než na ni odbočíme, usnu, a pak se mi zdají neuvěřitelné příběhy. Věřte nebo ne, to nezažijete za celý rok, co za jízdu přes Noc, když usnete.

 Jak jsem řekl, na začátek pižďuchova života nikdo nedohlédne, přestože si na to někteří zvědavci vzali i dalekohled. Samotný  mrňava pižďuch to zkoušel. Vytvořil několik zrcadel a snažil se začátek života zahlédnout  přes roh, ale nepovedlo se mu to. Co z toho vyplývá? Pižďuch je trpaslík, který prožil hodně dlouhý život pod zemí.

    Také vás napadá, co vlastně takový trpaslík dělá?

    Neustále něco. 

Když nehledá začátek života, prodírá se mezi kořeny a rapuje. 

To je jako co?  No prostě stále něco mluví a přitom je to mluvení do rytmu, jako by říkal básničku.

To pak jde chodbičkou mezi kořeny a přitom říká třeba:   

Je mi dnes hustoles,

  kam jsem to asi vlez,

vylezu u bezu,

                pak zase zalezu…zalezu u jezu, vylezu u bezu…