Zeptal jsem se ho, uznávám možná drze a unáhleně, jak to přišlo, že nevyrostl.

On se na mě trochu znechuceně podíval a odpověděl mi, že u nich doma malý není, doslova řekl, u nás doma jsem akorát.

     Pak trochu obtížně seskočil z vysoké lavičky a uraženě odcházel.

Rychle jsem se rozběhl, abych ho zastavil a hlavně se mu omluvil. Ani jsem nemusel běžet rychle, kluk měl přece jenom krátké nožičky, a tak jsem udělal pár kroků a byl jsem u něj. 

    Otočil se a v tu chvíli  mi prošla nosem silná vůně čerstvé papriky. Neobvyklý odér mě překvapil.

Trochu mě to zarazilo.Znovu jsem mu položil otázku .

    Odkud jsi, kde je země, … v níž žijí tak … no …hmmm….příjemně malí lidé, zachraňoval jsem trochu neobratně vzniklou trapnou situaci.