Franz si připadal být nějak stranou, nedokázal se bavit jako ostatní ve třídě, dokonce mu vůbec nepřišli vtipní. Co se to jen s ním proboha děje? 

     Vždy v podvečer, když dorazil domů, sedl si ke hře a rozehrál svou oblíbenou strategii. Už byl dost daleko, spravoval velké území a nebylo jednoduché vše uhlídat.  Ale ani hra mu nepřinášela pocit štěstí, Franz měl dojem, že je vše v jeho životě naprosto špatně. Svět se hroutil jako domeček z karet. 

    Cítil se osamocený, a co hůř, všímal si moc dobře, že podobně se cítí i maminka.

Franz s maminkou žili už dost dlouho sami. Franz si vlastně ani nepamatuje, kdy naposledy viděl muže, kterému říkal tatínek. Vzpomíná jen na jeden výlet. Byl ještě ve školce a tatínek jej vyzvedl. Pak spolu jeli do velkého města a navštívili úžasný zábavní park, kde si to pořádně užívali. Zážitek z parku byl silný!

Franz stále vidí barevné atrakce plné světel a cítí vůni dobrot a kouře z kolotočů. To je ale poslední vzpomínka, tatínka pak už nikdy neviděl…