V lese hezky zeleném, že lidské oči tomu nevěří.  Na strmém kopci, z něhož lesní mravence bolely dva dny nohy.  Prostě v horách na severu, byl vzduch neuvěřitelně čistý. Myslel jsem si nějakou dobu, že je vyčištěný přístrojem z televizní reklamy, ale ne, je čistý díky těm ukrutně zeleným lesům.

      Uprostřed hor byl palouk, takové místo placaté a holé, prostě rovinka s trávou.

 Ještě pořád si to neumíte představit? Tak dobře, představte si kus louky, který vypadá jako obrovský tablet , na kterém vlají stvoly trávy a spousta horských bylinek.

     Na palouku se občas, nejčastěji za mlhavých rán a tichých podvečerů, objevoval středně velký, trochu kostrbatý, nerovný, nepravidelný tvor. 

     V posledních stoletích ho najisto potkalo a vidělo několik poutníků,  byli pak hrozně vyděšení a nikdo v hospodě jim nechtěl věřit, co viděli. Přesné záznamy o strašidle si nějakou dobu na účtenkách vedl hospodský Šláftruňk. O strašidle mu nad rumem blábolili tři pouťoví prodavači, dva zbloudilí vojáci a jeden alkoholik, který si kupodivu zážitek se strašidlem pamatoval ještě i následující den.

    V posledním desetiletí s jistotou zahlédli a popsali strašidlo dva cyklisti – asi to byli pomalí začátečníci. 

    Odborníci odhadují, že svědectví cyklistů by mohlo být víc. Ale oni cyklisti většinou jedou hrozně rychle a po přírodě moc nekoukají,  aby nenabourali, protože hlavní  je hltat přes GPSku kilometry a ne se koukat kolem sebe po strašidlech, to pak hned vjedete do výmolu a spadnete… A ještě dostanete od tatínka , že chytáte lelky kolem a nedáváte pozor na cestu.